Jsem už dobu zpátky z RFP. A předtím z PCF a předtím jsem byla na BMTH. A ani jedno jsem sem nenapsala. :D
Ale napíšu, vážně. Protože teď jdu dělat vzhled a až ho z pár (týdnů, nejspíš :D) hodin dokončím, napíšu sem všechno, na co si vzpomenu.
Tedy, napíšu sem všechno, co sem napsat můžu, protože i přesto, že tenhle blog zná jen hrstka lidí... ho znají hlavně ty osoby, o který sem bohužel nic napsat nemůžu.

Haha, protože by z toho byly problémy, haha.

To je prdel, co? Jak se bojim svých so called friends.

Tenhle song mám snad úplně nejradši z novýho alba My Chem.
Je to prostě písnička, kterou potřebuju, je plná jakýsi naděje, kterou nutně potřebuju už tak strašně dlouho.
Jakoby to zpíval přímo pro mě, you can run away with me anytime you want.

Jakoby venku doopravdy čekal někdo, s kým můžu utéct.

A to sólo mě dojímá.

Dobrý den,

Tenhle song je známej. Hlavně proto, že ho přezpíval Johnny Cash.

Zajímavý, všichni si myslej, že to psal pan Cash o tom, jakej měl život...
Ale přitom to napsal Trent Reznor o drogách :D

Takže... Nine Inch Nails - Hurt.
A když to poslouchám od ex-feťáka... líbí se mi to snad mnohem víc.

Protože tak to prostě je.

To víte, začátky.

Píšu, že prej ještě žiju.

Ale už spíš jen melu z posledního.
Vážně.
Nevím, koho zabiju dřív, jestli sebe nebo nějakou nevinnou (no, nebo ne tak úplně nevinnou) oběť, co bude první na ráně.
Je toho na mě už takhle moc (čti neúnosně.).

Chtěla jsem shrnout všechno, co se dělo minulý víkend, ale nějak jsem se k tomu nedostala...

Dostala bych se, ale jsem prostě líná.

Já jsem poslední dobou líná na všechno.

Skoro i na spánek.

Teď máme poslední hodinu s toupříšernou staropanenskou ženštinou, napařila třem spolužákům test, zatímco ostatní předstírají samostudium.
Přečetla jsem si horoskop. Všechny možný horoskopy teda.

A všechno to vychází.
Musim si to s Kvídem vyřídit, protože nebudu mít klid, dokud na to budu myslet.

Ať má jinou, ať je teplej, ať se stěhuje na Kamčatku. ať je cokoliv... hlavně ať mi to řekne.
Protože dokud se nevyřeší to, co je nejvíc na povrchu týhle hromady sraček, ve který jsem, nemůže se začít řešit nic jinýho.

A dneska mi hvězdy přejou.

Dneska mu napíšu.

Přísahám!!!

Protože ... prostě mi nedá spát.

Ende.

Chtěla jsem sem napsat jednu děsně cupercoolfreein myšlenku, ale úplně se mi vykouřila z hlavy.
Svět je tak nefér. :D

Celej tejden jsem jak sjetá. No, ne jak, spíš opravdu.
Ráno si zobnu jeden ibalgin a zapiju ho tim rozpustnym lékam na bolest, co mi dala zubařka, pak si dám ten černej čaj, co přivezla kmotra z Anglie a pak si dám kafe. A pak jdu na vlak a mezi posledníma stanicema si zobnu druhej ibalgin.
A na tři hoďky, někdy i dýl, když nejim, je mi hodně fajn.

A pak už to jen předstírám, ale co bych to byla za studenta, kdyby se mi z ničeho nic změnila nálada ze superhappy na supersad :D
Ach ach, já vim, že to neni řešení.
Za chvíli mi totiž dojde ta rozpustná sračka.

tžu tžu tžu.

Bylo by patrně fajn něco napsat.
Jen nemám co.

"... what have I done? I wish I could run away from this ship going under. Just trying to help, hurt everyone else. Now I feel the weight of the world is on my shoulders. What can you do when your good isn't good enough and all that you touch tumbles down? 'Cause my best intentions keep making the mess of things. I just wanna fix it somehow. How many times will it take? How many times will it take for me to get it right? Can I start again, with my faith shaken? 'Cause I can't go back and undo this. I just have to stay and face my mistakes, but if I get stronger and wiser...I'll get through this! So I'll throw up my fists, throw a punch in the air, and accept the truth that sometimes life isn't fair! Yeah, I'll send out a wish, yeah, I'll send up a prayer, and then finally someone will see how much I care! ..."

Začíná mi připadat, že se prostě všechno musí zkazit v jednu chvíli.

Když tohle píšu, sedím v autobuse EXPRESSCAR jedoucím z místa jménem Kladno-Švermov.

Přesněji ze zastávky Havlíčkovo náměstí, kde jsem v 9.30 vystoupila cestou z Prahy a v 9.42 zase nastoupila, abych se dostala zpátky.

Po dvou hodinách cesty tam.

Byla tu už ta písnička?

Nevim, to je jedno.

Tu písničku nesnáším. Seriously. Nemůžu jí slyšet. (A ani fakt, že ji přezpívali v Glee jí nijak nepomohl...)
Ale má doopravdy fajn text.
A doopravdy výstižnej.
There's a boy on your mind!

Ona je tu zase.

Máme ji to dkonce března.

Umřu.

Taky jsem zjistila, že na blog nejdou přidávat články (já jsem si myslela, že je to rychlejší než jsem si myslela) přes mobil.

Takže moje mobile Thoughts jsou přejmenovány na VÝPADY ZE ŠKOLNÍCH LAVIC.

A stejně je mi to jedno, protože ta hilda se sem vrací.

Pro příště, poznámky kurzívou jsou její hlášky a výroky.
Jestli budu vyloučena ze školy tak proto, že jsem porjevila větší inteligenci, než je inteligence profesorky.

Oh my God.

Asi brzo zešílim, všechmo se mi tu sype na hlavu.

Myslela jsem si, že přestávám kouřit. Smrdělo mi to, nemohla jsem dýchati, hlavinka se mi točila kol a kol, ale ne... včera jsem vykouřila Terce půlku krabičky.
Tak jsem dneska pro jistotu utratila své poslední peníze za novou lesklou krabičku modrých Lucky Strike.
Asi ty cigarety miluju :D

A je mi jedno, že pravděpodobně umřu na astmatický záchvat (jo, vim, že to asi neni možný :D) nebo na rakovinu plic.

Kouření je moje.

A Kvído o našem profesorovi na španělštinu prohlásil, že je asi trochu úchyl.

Kvído je úchyl, pan B. ne! Ha ha.
Mimo jiné, seznámila jsem Kvída s H. - protože H. je nejlepší a Kvídovi se líbila!

H. se líbí všem.

Dobrý důvod k přeřeknutí.

Ještě v úterý učila přes dvě stě žáků.

Asi se jdu trápit na informatiku.
Nebo zabít tu učitelku.

Tohle do jesté chvílle nevěděla ani moje sestra! :D
Ale o mně je všeobecně známo, že mám slabost pro Disenystars (Jonas Brothers, žejo :D) ... a podle mě má tady slečně fakt hodně dobrej hlas :D
Nehledě na to, že ten její seriál je někdy docela vtipnej! :D
Dost výmluv, prostě se mi to líbí, no!!!! :D

Bože můj. Bože můj.
Nechápu, proč musíme dostat vždycky tu nejhorší náhradu za profesory?
Slečna/paní/foreverslečnanazývánapaní, která má evidentně problém s tím, že se nedokáže moc dlouho udržet na vlně, kterou chtěla nastolit - tudíž v pohodě.

Ne, je to starámladá neurotička, co právě NĚCO DĚLÁ A MUSÍ SE NA TO SOUSTŘEDIT.

Ano, zápis do třídnice vyžaduje obrovské soustředění...

Nic prosti, studuje vysokou, evidentně už dost dlouho, protože jde na doktorát. Myslím. Usnula jsem v momentě, kdy prvně otevřela ústa.
Jestli v budoucnu bude chtít být učitelkou, neměla by, protože by byla sežrána zaživa. Vážně.
Máme jí prvních patnáct minut a koukněte, co jsem o ní napsala.

Jsem fracek jako všichni ostatní.
A ve větším množství to bude větší utrpení, slečnopaní, vážně.

A jestli na nás ještě jednou takhle zařve, tak se všichni nasereme a budeme prudit. :D

Haha, keep trying, girl.

Škola je čím dál šílenější.
Učitelé jsou na nervy z toho, jak mají nemocné žáky, sami jsou nemocní, ale nemůžou si dovolit nemocenskou a ta zima - ta sere všechny.

Všeobecná nervozita a nasranost - ona mluví pro sebe!!! - je tu vsáklá úplně do všeho!

Bohužel, asi budu muset vyvíjet nějakou aktivitu, i přesto, že ta slečnopaní tvrdí, že jsme první třída, na kterou je mírná!
Ne, nechce se mi..

Chtěla bych to dokončit, ale úplně jsem ztratila myšlenku - seriously, ona je úplně mimo. Ptá se nás, jestli maturujeme ... bože, jsme OBCHODKA!!

Sečteno podtrženo - já už to nechápu, ONA PRÁVĚ PŘIŠLA, JSTE TO TEĎ ZAPSALA!
KONČIM!! BOŽE!

Day 11 - song from your favourite band.

Jako pardon, ale ten začátek ... nůďo.