everybody deserves to be loved. they say.

6. ledna 2011 v 12:52 | Pip |  on my mind. in my life.


"...No longer cold or feeling in trouble. I realize that I am just alive.... So let it shine..."

Občas - teda zrovna teď - si přijdu jako kdyby si ze mně někdo dělal nechutnou legraci.
Ne, v jistých chvílích nechutná není, ale když se to dečte, podtrhne a zaúčtuje, je to všechno postavený na hlavu.

A všechno se to sere - a to si nedělám srandu, fakt ne - od 1. 1. 2011. Poetické. Napsala mi D.

Znáte ten pocit, když se modlíte, doopravdy modlíte a věříte na stupidní říkačky, že když jsou na hodinách dvě stejná čísla, tak se vám splní přání? A při tom si přejete, aby se něco stalo - něco určitýho - a aby se to stalo kdykoliv? Tak moc si to přejete, že už je jedno, jak zoufalý to je?
Já jo, zažívala jsem ho až směšně dlouho.

Kurva, já jsem tak blbá.
Jak mi psala D., že ON (on s velkým O a velkým N) s ní slavil Silvestra, zas takový surprise to pro mě nebylo.
To be true, odhadla jsem to z těch fotek už deset minut předtím a už mi bylo úplně jasné, co se tam stalo.
Průser.
Pro mě.

ON ví, že JÁ o něj mám zájem a ON ho o mě má taky.
Prdel, co? Nejhorší to bylo v podnělí ve škole. Málem jsem dostala infarkt, když šel kolem. Ani jsem se na něj nemohla kouknout, jak trapně mi bylo.
Ani nevím, proč, to zkurvený přání se mi splnilo.

Ale já byla tak zděšená, zmatená (a z části nasraná na D.), že doopravdy nevím, kde se tolik pocitů v mém těle vzalo.
Celou neděli mi bylo na blití. A to víc při vstupu do školní budovy. A o to víc při chůzi po chodbách.

Jenže... On (K.) a já máme zřejmě dost kurva společnejch věcí, že se navzájem ignorujeme. Chápete to někdo? NE!
Já bych si dala facku, ale nemám prostě žaludek na to za ním dojít a říct nějakou otřepanou frázi jako: "Tyjo, to je dneska hezky!" (což by vzhledem k počasí byl taky trochu trapas)
Už to vidim: Jdu po chodbě, on tam někde zevluje sám, jako dycky, chudák,  a já k němu pološoupavým krokem doklopýtám, rudá jak rajče (vzhledem k vlasům extra RUDÁ), on na mě koukne tak vyděšeně jako já budu zírat na děj, otevřu pusu k pozdravu, on se usměje a já... mu pozvracím boty.
Haha.

Tahle noční můra mě děsí celou dobu.
Jsem pitomá.
Strašně strašně strašně blbá a hloupá a zasloužim pěstí.
A on taky.

...

Vzhledem k mým otřesným zážitkům v pondělí, jsem si objednala barvu na vlasy.
Růžovou.
Jahů.
....

Už jen ta basa a můžu umřít.
...

Taky sranda.
Vyhrála jsem školní kolo olympiády z češtiny. Nechápu jak. Taky jsem byla poslední, kdo byl s touto informací obeznámen. Paní profesorka mě prostě přihlásila.
Fine.
Včera mě vyhlašovali školním rozhlasem.

Spolužáci mi tleskali.
Prča, vzhledem k tomu, že jsme v tu chvíli psali čtvrtletku z matiky (za pět).

A vyhrála jsem poukázku v hodnotě 250Kč na nákup ve školním papírnictví!
HOORAY!

...

Už začínám depkařit.
...

Celej tenhle tejden mě obklopujou absurdní - ale jakože STRAŠNĚ absurdní - situace. Většinou v nich figuruje K.

A pak jsem taky byla přihlášena na konverzační soutěž v angličtině. Zase jsem se to dozvěděla jako poslední, haha!
A profesroka mi nepřijemně dala najevo, že jestli nepostoupím minimálně do okresního kola, tak bude zklamaná.
Haha, tak to má asi smůlu.

...

Všechno se mnou jde od desíti k pěti!

Od prvního ledna jsem si nepřestala říkat, že jsem ntáčená na skrytou kameru.
Tak koukejte vylézt, já už nehraju.

Zabijte ho. Zabijte mě. Udělejte mi lobotomii. Zavřete mě někam.
Nebo jednoho z nás donuťte něco udělat.

A zabijte Hnusnou Bitch, co mi to na NĚJ zkouší!
Píča!

Potřebuju cigáro, nazdar!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 6. ledna 2011 v 14:02 | Reagovat

kliiid to se srovná uvidíš ;) te´d je to všechno prostě moc čerstvý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama