raise your glass if you are wrong in all the right ways

21. ledna 2011 v 19:07 | Pip |  on my mind. in my life.


"...I tear my heart open, I sew myself shut
My weakness is that I care too much

And my scars remind me that the past is real
I tear my heart open just to feel

Drunk and I'm feeling down
And I just wanna be alone
I'm pissed cause you came around
Why don't you just go home

Cause you channel all your pain
And I can't help you fix yourself
You're making me insane
All I can say is


I tear my heart open, I sew myself shut
My weakness is that I care too much
And our scars remind us that the past is real
I tear my heart open just to feel


I tried to help you once
Against my own advice
I saw you going down
But you never realized

That you're drowning in the water
So I offered you my hand
Compassions in my nature
Tonight is our last stand

I tear my heart open, I sew myself shut
My weakness is that I care too much
And our scars remind us that the past is real
I tear my heart open just to feel


I'm drunk and I'm feeling down
And I just wanna be alone

You shouldn't ever come around
Why don't you just go home?
Cause you're drowning in the water
And I tried to grab your hand
And I left my heart open

But you didn't understand
But you didn't understand
Go fix yourself


I can't help you fix yourself
But at least I can say I tried
I'm sorry but I gotta move on with my own life

I can't help you fix yourself
But at least I can say I tried
I'm sorry but I gotta move on with my own life..."

Jsem sobec, protože člověk aspoň trochu sobec být musí. To aby si uvědomil, kdy je načase jednat.
Jednám, protože si uvědomuju, že se nechci trápit.
Trápím se, protože mě něko nebere takovou, jaká jsem.
Jsem taková, jaká jsem být chtěla.
Chtěla jsem se změnit, protože jsem se nechtěla trápit.
Trápila jsem se, protože jsem byla slabá.
Slabá jsem byla, protože jsem nebyla sobec.

Je mi jedno, jak na mě koukají lidi, co mě neznaj.
Proto
že mě neznaj.
Oni mě neberou takovou, jaká jsem, protože nevědí, jaká jsem. To jsou lidi, co neznám.

Ale co zamrzí je, že mě takovou, jaká  jsem, neberou i mí přátelé.
Protože už nejsem jako dřív.
Ne, nejsem, změnila jsem se.
Ale jen proto, že už jsem nechtěla bejt troska, nula, chudinka. Protože mi došlo, že život se má žít, ne jen přežívat.
Že jsou lidi, co nejsou mí nepřátelé.
Že uzavírat se před osatními je jen způsob, jak je odehnat.

A já jsem to všechno změnila.
A taková jsem teď.

Tak proč je tak moc těžký přestat myslet na minulost, když přítomnost je důležitá?!
Minulost byla moc ošklivá na to, aby se na ní myslelo. Minulost je pryč, nedá se zmnit, nedá se vrátit, nedá se s ní dělat nic, nic nic nic nic.

To je můj pohled na svět.

Jsem jiná. A jsem na to hrdá. Protože jsem si uvědomila to, že můžu žít kvalitní život, ať už si o něm myslim cokoliv.
Ať už je minulost jakákoliv.
A jsem teď sobec.
Protože už mě nebaví bejt ta špatná bezdůvodně. Teď k tomu důvod je.
Nenáviďte mě, obviňujte mě, kamenujte mě, já už se nezměním.

Objevila jsem se v tom, kde jsem teď. A když to nedokážete přenést přes srdce, je to smůla.

Neříkám, že to nebolí, vidět, jak přátelé odchází, ale ze života mi odešla spousta lidí. A to z jinačích důvodů.
Ale ten, kdo mě nebere takovou jaká jsem, s mými chybami, s mými změnami a s mým životem, nemůže být můj přítel.
Co k tomu dodat.
Jsem svině.

Protože mi právě teď ruply nervy a je mi to jedno.



Life goes on. Get over it.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama