giving up on dreaming makes your life a little more meaningless.

12. března 2011 v 15:20 | Pip |  on my mind. in my life.




"... here we are again I feel the chemicals kickin' in, it's gettin' heavier. I wanna run and hide. I wanna run and hide. I do it every time, you're killin' me now and I won't be denied by you the animal inside of you. Oh, oh I want some more, oh, oh what are you waitin' for? Take a bite of my heart tonight..."

Tu písničku nesnáším. Seriously. Nemůžu jí slyšet. (A ani fakt, že ji přezpívali v Glee jí nijak nepomohl...)
Ale má doopravdy fajn text.
A doopravdy výstižnej.
There's a boy on your mind!



Jak taky jinak, ale já se jen tak nevzdám! Prostě ne!
I když je pravda, že každou chvíli tvrdim něco jinýho, co naplat!
Jsem fakt confused, ale můžu doufat, že se milostivý pán probere a pár věcí mu dojde.
Nebo mu je někdo řekne.
Nebo mu je řeknu já, to už je jedno!
Jsem na něj nasraná.

Zvlášť kvůli tý esemesce ve čtvrt na jednu v noci.
Pokud mě nikdo nechcete nasrat, nepište mi ve všední dny po osmé hodině večerní a o víkendu po jedenácté hodině večerní.
To fakt ne :D

Jsem zmaten. Rozčílen. Nechápu. Nevim. Buhuehehe!

Anyway, abych se vyjádřila k tomu nadpisu, protože ten tu není jen tak, žejo.

Já nemám sen.
Nemám prostě sen.

Každej by měl nějakej mít, aby měl jeho život nějakej smysl, zvlášť v mým věku...
Měl by mít sen, aby měl za čím jít, pro co se snažit, pro co se každý den ráno budit.
I když je to třeba nedosažitelné.
Nebo splnitené jen napůl.
Nebo úplně na hlavu padlý.

Je to jedno, snít je důležitý. Je to náplň. A kdo nesní je ... dead inside.
Protože já jsem. Asi. Nevím. Rozhodně teď ano.

Svou touhu prosadit se v hudbě jsem vzdala už dávno, slavná basačka už nikdy nebudu.
Taky hlavně proto, že nejsem schopná se na nic naučit hrát, že jo. Ha ha.
Maximálně bych se mohla stát superslavnou roducentkou, ale pozor - pořád jsme v ČR, tady se hudbě nepřeje. Takže taky nic.
Slavná spisovatelka nebudu už jen proto, že nejsem schopná dokončit krátkou povídku. Natož knihu.
Ha ha.
Vzdělání??
Pardon, vystuduju cokoliv, ale někdo, kdo je tak línej se učit, nikdy nemůže dosáhnout žádné myslitelské úrovně.
Kariéra? V čem jako?
Rodina? - Ne, nebudu šířit svoje geny dál. Chudáci potomci!

Já nemám sen, já nemám sen, já nemám sen, já to všechno snění vzdala.
A to jsem si snila o tolika věcech.
Můj život byl plnej snů a představ a fantazií a touhy.
A teď se při každém probuzení cítím prázdná jako flaška od bílýho vína.
A to mám radši červený.

Takže to stejně nakonec dopadne tak, že vyjdu školu, půjdu na vysokou, kterou mi máti vybere, tu s trochou štěstí dokončím a najdu si práci v oboru, pak potkám někoho, kdo si mě vezme (ne, manželství bojkotuju...), udělá mi jedno dvě děti a já v pětapadesáti umřu na rakovinu plic. :D
Panebože, vždyť já vzdala i sen studovat v Anglii. A přitom to ZAS TAK nereálný neni.

Je mi ze mě zle, jsem prázdná.
Fakt se tak i cejtim.
To, jak moc mě vzrušuje a rozčiluje celá aférka s Kvídem, mě vlastně ani tolik nebere, protože jakmile o tom pokecám deset vět, už je mi to jedno a jsem zase na emoční nule.

Jesus, já ani nevim, co to tady melu.
Všechno je špatně.
Všechno je divný.
Vážně.
Nevim, co to se mnou je.

I can't get over it if I don't even know what it is.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama