sometimes I'm a zero. sometimes I'm nothing at all.

12. června 2011 v 17:28 | Pip |  on my mind. in my life.

And if you stay I will lead away your mind
Or until your heart explodes out
Until we find our way in the dark and out of heart
You can run away with me
Any time you want

Tenhle song mám snad úplně nejradši z novýho alba My Chem.
Je to prostě písnička, kterou potřebuju, je plná jakýsi naděje, kterou nutně potřebuju už tak strašně dlouho.
Jakoby to zpíval přímo pro mě, you can run away with me anytime you want.
Jakoby venku doopravdy čekal někdo, s kým můžu utéct.

A to sólo mě dojímá.

Dobrý den,

abych nějak ospravedlnila - ale co to melu, stejně je to jedno.
Možná jste si mysleli, že jsem se zabila, co?! HA! :D

Nezabila.
Pokud někde okolo mě brousí smrt, tak se projev jedině tím, že někoho zabiju. Ale sebe ne. Pch.

Za ty dva měsíce se toho tolik stalo. A přitom se vlastně nic nestalo.
Nevím, jak to popsat, prostě už nic nezvládám a všechno se mi dokonale vymklo z rukou.

Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že mám konečně aspoň trochu klid, se všechno postavilo na hlavu.
Ale já se nevzdávám! HA! *hrdinský postoj*
Všechno to jednou přejde.

Začněme starou ohranou deskou - už vim, proč se všechno pokazilo s Kvídem.
Hm, je to prej v něm, prej mi nemůže dát to, co chci.
Prej neni dost dobrej.
A prej mě teda za tu HROZNĚ DLOUHOU dobu poznal natolik, aby tohle mohl říct.

To mě fakt potěšilo.
Asi si neuvědomuje, že když mě vidí ve škole, vidí jen takovou podivnou masku - někoho, kdo se mnou má společnej jen obličej.
Jsem jiná než tam, jsem jiná, jiná, jiná, jiná.
Jsem horší, jsem přesně pravej opak, proboha.

Mě to tak štve a mrzí a bolí.
Je to omyl. TAK HROZNĚ VELKEJ OMYL.

Where would we be now, baby
If we found each other first
What woould you do now, darling
If I'd said these simple words


When you wanna be a movie star (c'mon!)
Play the game and take band real far (c'mon!)
Play it right and drive a Volvo car (c'mon!)
Pick a fight at an airport bar

The kids don't care if you're all right honey
Pills don't help but it sure it's funny
Gimmie gimmie some of that vampire money c'mon!

Well you look like somebody I used to know

Co dále?
Jak to zpívá pan Svěrák v tom songu?
Neopouštěj staré známé, protože se z nich stávají sobecká, neempatická a ignorantská monstra... ?
No, tak ten text asi neni, ale skkutečnost se tomu už trochu podobá.
Trochu víc.

Nejde o to, že bych nechtěla, aby se to změnilo, ale bohužel to nejde.
Nejsem sama, kdo to tak cejtí, to rozhodně ani v nejmenším.
Ale všichni (jo, je nás tolik, aby se tomu dalo říkat všichni) se bojíme cokoliv říct, protože by to pro všechny mělo hrozný následky.
A i kdyby to řekl jen jeden z nás, ten by měl peklo.

Protože tak to prostě je.
I přes to, jak toho člověka milujete, mu nemůžete nic vytknout.
A to jen v případě, že to nedokáže ani trochu akceptovat.
Nebo přijmout.

Mám vztek a je mi z toho všeho totálně špatně, mám chuť udělat něco radikálního a přitom mám strach, chci to ukončit, ale moc to pro mě znamená a nechci o to přijít.
Znáte to?
Ten pocit - ten fakt - že ať uděláte cokoliv, bude z toho katastrofa?
Protože tohle by dobrej konec nemělo, e-e.

Tohle bylo hodněříkající, co?
No, účel to rozhodně nesplnilo, protože ať měl bejt tenhle blog soukromej a anonymní a neznámý okolí - není tomu tak. Naštěstí - je tu ještě jeden způsob, jak se z toho vykecat.


I'm shootin' out of this moon
Because I sure don't like the company
Stop your preaching right there
'Cause I really don't care and I'll do it again

Tuhle taky miluju.
Ten text je boží, když to poslouchám, připadám si, jako by pro mě gravitace nic neznamenala. Jo, to uměj asi jen MCR.
Ale škoda, že nemám nikoho, s kým to sdílet... (vidíte, poukazuju na to, jak zoufale jsem sama)

K tomu kousku textu - přesně tak se poslední dobou cítím ve škole.

Už docela dávno jsem zjistila, že se do školy chodím jen nudit.
A chodím se tam nudit jen proto, abych se nenudila doma.

Přišla jsem také na to, že ačkoliv si fakt nemůžu stěžovat na náročnost studia a ani na spolužáky (i když si stejně vždycky něco najdu, o tom níže), na tu školu prostě NE-PAT-ŘÍM.
Ne a ne.
Je to obchodka, proboha!
A ať sebevíc nadávám na to, jak gymply suck, mé srdce tajně touží po tom, aby se to tenkrát před DVĚMA LETY (kapitálkama jen proto, že se divim, jak rychle to uteklo) nestalo a já tam zůstala.

Ekonomika? Účetnictví? Statistika?
To mi nic neříká, proboha!
A nikdy neříkalo.
Já se vždycky viděla na vysoký škole s knihou o filosofii, sociologii, psychologii, psychopatologii, literatuře, češtině, historii nebo něčim takovym - NE! Místo toho budu POČÍTAT DANĚ *rage*.
Moje sny jsou v troskách.

A já nemám sílu na nový, když ani nemám sílu vyrovnat se s tím, že už se prostě stalo.
Jak si mám představit sebe sama někde za pět let?
Nejde mi to, nemám sen, nemám představu, nemám nápad - nemám ambice.
Protože ty jsem absolutně ztratila v okamžiku, kdy mě paní ředitelka prohlásila za přijatou.



Příští-rok-bych-maturovala.
A žere mě, že nebudu. A žrát mě to bude. A žere mě, že ti lidé z mé třídy jsou z osmdesáti procent tupí, neschopní přemýšlet a absolutně neschopní logicy uvažovat. Nebo se vyjadřovat. Nebo se něco našrotit.
Cokoliv.
CHRIST jak já bych jim to ráda řekla.

Jenže naklusat tam a začít hulákat: JSTE HLOUPÍ!! je lehce nezdvořilé.
Tak tam musim jen sedět a poslouchat ty pubertální žvásty o tom kdo kde s kym co jak apod.
A taky ta ponorka. Navzájem se nemůžeme vystát.
A vzhledem k tomu, že polovinou z těch lidí (baví mě psát tyhle nadřazený věci) opovrhuju, už se to tam stává nesnesitelnou přehlídkou něčeho, co bych nazvala nějak... jako... PROBOHA, PROČ JÁ?!

Takhle se tam cítím pokaždé, když jistá N. zaječí něco na jistého L. nebo na jistou M. a okenní tabulky se rozechvějí v rámech kvůli tomu zvuku, co vydává ze svého hrdla.

Takhle se tam cítím pokaždé, když někdo řeší známky a nespravedlnost posuzování ze stran učitelů, a přitom polovinu školního roku tráví mimo školu. A když už tam je, tak se vymlouvá na to, že: Dneska jsem se nepřipravil/a. Dejte mi pětku. (Tato věta v mých uších zní jako "Dejte mi pěstí..." a já mám chuť to pokaždé udělat)

To jen poukazuje na to, že ti lidé nejsou schopni postavit se před katedru a vycucat si z prstu nějakou hovadinu, nebo se zamyslet nad logičností probírané látky a něco k tomu říct. Ne. Prostě ne.

Nesnášim je. Fakt asi jo.

Tu podivnou skvadru mezi sebou souložících idiotů, jejichž životy se asi točí pouze kolem alkoholu, parties, podivných sexuálních aférek a hádek.

Asi jsem z toho vyrostla - nebo jsem se tomu nějak zázračně vyhla.
Nebo jsem fakt asi divná.
Ale naštěstí nejsem jediná, kterou tohle poněkud vyvádí z míry.

No, ale R. je na jejich straně. :D
Hm, chuděrka, nepatří k nim a přitom by chtěla. A patří k nám a přitom nechce.
:D

Co dál?
Jsem trochu na dně, ale to bude asi lepší. Zasranej optimismus, někdy mám chuť ho z lidí vymlátit.
Přestala jsem věřit ve všechno.
Přijdu si jak prázdná schránka a něco mi chybí.

Chtěla bych se někdy cítit šťastná.
Nebo cítit absolutní klid. Aspoň jeden den se od toho všeho oprostit.

A těším se a Rock for People. A nejvíc na MCR.
A těším se, až někdo z "old fans" pomluví to jejich nový album a já tomu člověku něco řeknu.

A těším se, až přijde něco, co mi ukáže, proč stojí za to žít.

Adios, amigos.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teriy Teriy | 12. června 2011 v 18:13 | Reagovat

Pěkně napsáno...
Rozhodně nejsi sama, s těmihle pocity... To je klasická pubertální prázdnota ;D Každopádně, sama nejsi. Sice tě (doufám zatím :-| ) neznám natolik dobře, abych ti řekla koho všechno máš, ale minimálně rodina, Terka, Zuzka aaaa takový ty holky se kterýma se bavíš. No, prostě jsou. :D
A s tou školou.. Víš co, stejně nikoho nezajímá co máš za střední. Pokud tohle budeš chtít studovat, udělej si kurzík a jdi na vejšku. ;) Řekla bych, že se na to hodíš.
Hlavně se prosimtě nezabíjej. :D
Co se stane a jak to bude, nech prostě na svém budoucím já. Myslím, že máš mnohonásobně lepší předpoklady na dobrou budoucnost než M., V., N., atakdále. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama