Říjen 2012

not that i'm predictable

21. října 2012 v 20:53 | Pip
četla jsem si svoje starý příspěvky tady
teda, ještě jsem je nedočetla všechny
ale četla jsem si prvních pět nebo kolik

a hned v jednom z prvních jsem napsala větu:
"... stejně tu toho nechám a za rok a půl se sem vrátim a budu ráda, že to tu je..."

ne, takhle to tam nestálo
ale něco v tomhle smyslu to bylo

A GUESS WHAT
je to tak

prostě jsem toho najednou nechala
a za ROK A PŮL se vrátila se slzama na krajíčku ehehehe

takže z toho vyplývaj dvě věci
a) jsem hrozně předvídatelná
b) přesně rok a půl mi trvá, než se vzpamauju z psychickýho zhroucení a pak do něj spadnu znova

to je strašně pozitivní
jako asi tak všechno v mym životě právě teď

a věčný amatér, plný děr, co drží směr

20. října 2012 v 21:46 | Pip
jsem





a pořád nevim, co dělat
a pořád nemůžu předstírat
a jít na skype
nebo na fb
a dělat
že je všechno ok
protože neni
neni
a ještě dlouho
kurva
nebude
a sere mě a.
že mi o tom
neřekla

a ten text přesně shrnuje to
co jsem
ha ha ha

like a skyscraper

20. října 2012 v 21:29 | Pip
do kterýho narazilo letadlo ehehehehehe

nemůžu ani na tamblér lol
protože všude je nějaká připomínka toho,
že prostě na světě neni spravedlnost,
a že lidi dostanou to, co si nezasloužej,
a že lidi, co si to třeba zasloužej,
dostanou hovno

jako já
já jsem to hovno

co mám dělat
co mám doprdele dělat

už mám tu metaforu

20. října 2012 v 21:15 | Pip
cejtim se jak strašák do zelí
a všichni okolo mě jsou ti havrani, co na něm seděj a klovou a klovou a klovou

move you body when the sunlight dies
everybody hide your body form the scarecrow

a co jako mám teď udělat

20. října 2012 v 20:55 | Pip
jako správná kamarádka bych měla bejt supportive a všechno
jenže
je tu problém

m. je jedinej člověk na světě, před kterym neumim
nic předstírat

a já teď prostě nemůžu dělat, jak moc mě to těší prostě
kdyby ho sakra potkala sama
tak vyletim
radostí stropem

ale tohle prostě neni fér
tak jí radši nebudu psát nic
než abych jí kazila radost

to prostě nemůžu

no

20. října 2012 v 20:52 | Pip
asi budu brečet
aaaaa zvracet

zároveň

ahahaha

20. října 2012 v 20:51 | Pip
mám chuť hodit notebook z okna :)))))))))))))))))))))
a sebe za nim :)))))))))))))

ahahahahahahahahaha

kurva mám vztek
a to jsem si myslela, že vim, co to je mít vztek
no, on to ani neni vztek

je to křivda
a nespravedlnost
a všechny tyhle věci
dohromady

přijela jsem z práce:)))))
hladová jak kdybych měsíc nejedla
tak mě to přešlo

spolu s chutí strávit těch středečních osmnáct hodin v buse

zrada
jo, to je to, co cejtim

obrovská
bodavá
krutá
nečekaná
ošklivá
zlá
zrada

asi mám špatnou karmu
asi jsem špatnej člověk

ale odnesou to moji spolužáci
aspoň někdo mě konečně přestane srát

mám pocit
jak kdyby mi v žaludku
někdo nafukoval balónek

a do zad vrazil sekyru :)))))))))
ahahahaha
m. má ráda metafory

zkusim nějakou příhodnou vymyslet
ale napadá mě jen to, že si se mnou někdo vytřel prdel jak toaleťákem

ahaha
to je asi tak všechno
zajímalo by mě, kolik takovejchhle článků ještě dneska napíšu.
AHAHAAHAHAHAHA

ahhahaha AHAHAHAHA

20. října 2012 v 20:41 | Pip
a co mám teď jako dělat
co

mám vztek
obvykle bych si o tom promluvila s m.
jenže
ehe

konečně vim
co to znamená
mít vztek
NA CELEJ
SVĚT

kurva
kurva
proč
proč
proč

měla bych se s ní radovat a slavit
ale to bych kurva dělala
kdyby ho potkala sama někde na posraný ulici
dopíče

moje zasraný šance na to
že ho potkám
příští tejden
jsou naprosto kurva doprdele nulový

a vždycky byly

jenže teď
se z nich staly
šance
mínusový
MÍNUSOVÝ

ale jo, jupí.
těšim se tam.
ahaha aha

jedno velký zasraný zkurvený dopíče

20. října 2012 v 20:31 | Pip
m. potkala toma
miluju m.
miluju toma
a miluju to, že m. potkala toma

ale potkala ho z j.
s ní
s tou
píčou
která
nám
řekla
o
něm
netweetujeme

a teď
ho potkala

po osmi měsících toho
jak snim nad tim
že ho potkám

a já mám teď m. psát
jak moc je to super
a jakou mám radost

měla jsem na hovno den
ale teď mám na hovno život

znám lítosti, které lámou kosti. znám propasti, co už nepřemostím. znám otázku "pane bože, co s tím?". jsem sám, už zase sám.

12. října 2012 v 20:08 | Pip
co jsem?
co sakra jsem?

už nemám sílu na nic... jsem vyčerpaná
je mi dvacet
a cejtim se jak stařena

lidi mě využívaj a kašlou na mě, jen se vezou a ani se nasnažej fingovat vděk nebo respekt nebo... já nevim

jen mě všechno stojí sílu
a nervy
a ten zbytek zdravýho rozumu

sotva jsem se naučila zase trochu věřit lidem jsem byla krutě a tvrdě vyvedena z omylu a teď tu jen sedim a všechno ve mně hoří a divim se, co se to zas děje
už se mnou vyjebalo tolik lidí
že jsem si myslela, že víc už to neni možný

no, evidentně je a poslední tři tejdny se to DĚJE V PRAVIDELNEJCH INTERVALECH
PROČ KURVA PROČ
JSEM PROSTĚ ASI JEN HLOUPÁ, NAIVNÍ A SLEPÁ KRÁVA, CO SI JEDNOU MYSLELA, ŽE ŽIVOT PŘECE JEN MŮŽE BEJT FAJN A ŽE LIDI SE PŘECE JEN CHOVAJ SLUŽNĚ A ŽE MĚ JEDNOU PŘECE JEN NĚKDO OCENÍ

jo, jsem píča...
a největší vztek mám na sebe

jakou výbavu já sakra budu mít do života?
bolest, zklamání, vztek, strach, bolest, strach, zklamání, vztek, překvapení, strach, strach, bolest, bolest, bolest.
ha ha.

už fakt nevim
já tak moc toužim mít kamarády, protože jsem je celej život neměla
tak moc jsem po nich toužila a fakt jsem si myslela, že je mám a že jim můžu řikt přátelé a že se k nim můžu chovat hezky, protože oni se budou chovat hezky ke mně
kde
jsem
to
sakra
žila

to, že jsem někomu věřila, jen odkrylo moje slabiny a zranitelnost, že je to prostě vyzvalo k tomu, aby mě využily
jsem prostě i d i o t

a zase jsem si myslela, že ne

mám plán, jak to všechno změnit.
mám plán, jak změnit sebe.
ale je to na dlouhá lokte
musim počkat ještě pár měsíců

ale příští středu jedu do londýna
přemejšlim, že tam zůstanu