Únor 2014

a nehledě na to,

28. února 2014 v 19:49 | Pip
že jsem dost inteligentní, abych si uvědomila, že se pravděpodobně vůbec nic stát nemusí, a že kdyby se něco stalo nedejbože, tak je tisíc jednoduchejch a dostupnejch zpsobů, jak se z toho problému dostat

ale to nemění nic na faktu,
že prostě
budu
vyšilovat

a chci si ten thrill užít, chci si to pamatovat a chci si pak s úlevou říct "ufff, nic to nebylo"

jo, to přesně chci, tak mi TO KURVA DOPŘEJ a zavři zobák pls

getting real tired of your bullshit

28. února 2014 v 19:47 | Pip
sory, ale já mám taky rávo na freakout
mám právo mít strach a i kdybych měla strach z toho, že se v letadle bude moc topit
whatever

MÁM
NA TO
PRÁVO

a ať každej řiká, co chce a jak to bude v pohodě, STEJNĚ SE BÁT BUDU
a nějaký "ty se můžeš aspoň vrátit"
guess what bitch, ty taky

jen pro připomenutí
a i kdybych se vrátit chtěla za tejden, ty nemáš žádný právo mi nic řikat a žádný "vidíš"
hovno

a i kdybych se nevrátila nikdy, tak stejně, shut the fuck up
už opravdu nemám nervy na nikoho a chci furt opakovat jak se bojim a jak jsem nervózní A NECHCI NA TO ŽÁDNOU ODPOVĚĎ PROBOHA ŽIVÝHO

protože panikařim dva dny

a ne dva měsíce
ako třeba
někdo

takže shutup

unique to the touch and crippled to the bone

20. února 2014 v 20:26 | Pip
no comment na všechno

we're only making noises

19. února 2014 v 12:06 | Pip
já už fakt nevim, fakt nevim, jak mám vysvětlit někomu, kdo tvrdí, jak STRAŠNĚ MU NA MĚ ZÁLEŽÍ A JAK STRAŠNĚ MĚ RESPEKTUJE, že fakt
nejsem
stavěná
na to, aby
mi pokaždý,
když někomu lajknu
status na fb,
ale okamžitě potom
jí nenapíšu,
vymáchala džku v tom, jak "se jí nevěnuju" a bla bla bullshit

prostě wtf
založim si novej tumblr,
jen abych tam mohla chodit a vesele si reblgovat, aniž bych se musela bát, že mi to někdo vyčte

mám na fb kolem 180 přátel, což je prostě tak akorát
ale nikdo z nich
NIKDY
nedělá zasraný vlny kvůli tomu, že NĚKOMU LAJKNU STATUS, ALE NENAPÍŠU JIM, KDYŽ TEDA NA TOM FB JAKO JSEM
NIKDO
to nedělá
ani lidi
se kterejma jsem se viděla
naposledy v prosinci
a se kterejma permanentně rušim schůzky, protože nejsem schopná nějakýho time managementu a vždycky něco zapomenu a prostě gr

jo, já vim proč to nikdo jinej nedělá!
PROTOŽE MAJ SVOJE ŽIVOTY
a nemaj potřebu mě prudit ve chvílích,
kdy jsem ráda, že dokážu vůbec vylézt z postele

ale neeee, ona mě nutí cejtit se špatně, protože se cejtim špatně
ale můžu si za tohle sama, jsem prostě pitomá kráva, co lidi nechce nechat ve štychu
a měla jsem se na nějakej tenhle vztah vybodnout, když mi tohle začala dělat prvně
ale né, já jsem fakt píča
můžu si za to jen a jen já a nedivim se lidem, že mi pořád řikaj "já ti to řikal/a"

ale i přesto vytrvávám, protože to nechutný a nepříjemný citový vydírání může mít bůhvíjaký následky a já si nevezmu na triko, že si něco udělá, jak tak hezky naznačuje
fuck off
neni
fér
někomu
vyčítat
že
se
špatně

a já už nevim, jak mám líp vyjádřit, že se mám fakt né dobře
protože jsem to řekla
několikrát
ale nefunguje to
úplně jsem otrávená pokaždý, když na to pomyslim
fakt

ale ne, můžu si za to fakt sama, jsem blbá a nainvní a hloupá a ovladatelná a tak kurva dále

zda couvám zpátky a plýtvám řádky

14. února 2014 v 21:46 | Pip
ani nevim, co se mi teď honí hlavou
krom toho, že pokaždý, když si vzpomenu na to, že za čtrnáct dní se "stěhuju" do anglie

vim, že to neni takovej big deal
ale pro mě jo

celej život v jednom pokoji
pár kamarádů, co vídám, když chci

a najednou oxford
a bůhví, jestli se vrátim

jako jo, těšim se
ale jsem tak nervózní, tak strašně moc...
a bojim se, to je jasný.

nechci si moc připomínat tu skutečnost, že jestli tam ten půlro budu a pak se budu muset vrátit, tak to se mnou půjde od desíti k pěti
ale co nadělám
nechci myslet na nic

jenže ten obrovskej prázdnej kufr u nohou mojí postele na mě vysílá takový divný vlny
jako takový
že prostě za čtrnáct dní jedu do kompletního neznáma

lol
ne
nejsem srab
a navíc to fakt chci
jo
chci
fakt jo

you were there, impossibly alone

7. února 2014 v 15:41 | Pip
achjo
jak můžu
possibly
dělat špatně
úplně všechno

ale jelikož to dělám
(a evidentně to dělám dobře),
tak to evidentně možný je.

ještě před tejdnem jsem byla na pokraji kompletního nervovýho zhroucení. už jsem byla připravená na cestu k nějakýmu super odborníkovi.

ale!
přišly dobré zprávy, takže se pomalu vzpamatovávám.
ale
to
je
špatně.

nevim, jak to, že jeden jedinej člověk, z těch xy, co znám, nutí mít pocit viny kvůli ČEMUKOLIV, co udělám.
nevim, co tim sleduje.
a nevim, co tim sleduju já, protože všichni v mym okolí mi řikaj, že jsem blbá, že jsem jí ještě neposala někam.

a já to vim :)
že jsem blbá :)
a prostě nevim :)
co mám dělat :)
abych se zavděčila :)
protože to nejspíš
vůbec nejde.

i feel like i just flew in from Rio

1. února 2014 v 22:19 | Pip
kdybych měla svou situaci vložit do slov, nejspíš bych se pozvracela z toho, jak je v mym životě všechno špatně a mám depresi jako nikdy a už dvě měsíce mě naši živí a já nechodim do školy a nepracuju a jen je využívám a je mi ze mě blbě. a za chvíli musim jít na pracák, aby za mě platili pojištění, jenže kdyby nááááhodou se mi podařilo vyjet do zahraničí, tak na pracák nebudu moct pravidelě docházet, takže by mi to zrušili. takže bych musela buď rodiče vykořisťovat i na dálku a oni by mi platili pojištění nebo bych ho musela zrušit úplně a v případě, že by se mi něco stalo - jakože znám svojí kliku a celej život mi nic nebylo, tak bych v ten moment, kdy bych to pojištění neměla, spadla pod auto, chytila tetanus, dostala nevyléčitelnou chorobu a tak podobně - bych byla v loji. ale to pouze jen za předpokladu, že bych vyjela ven. kdyby ne, musela bych zůstat na pracáku a nechat se pohltit do víru neuspěšných pohovorů, protože na práci v bille za kasou jsem moc češka a na práci v kanclu jsem málo vystudovaný vysokoškolák a na doučování bych si musela udělat živnostňák, to jen pro případ, že by jánevimcodoprdeleještě. chápete to? dokonce ani nepíšu každou větu na jinej řádek, protože jsem prostě vyčerpaná, nespala jsem asi tak sto let a dokud se tohle nevyřeší, tak spát nebudu. nemám náladu na nic a NA NIKOHO, nechce se mi jíst, nechce se mi číst, nechce se mi mluvit a chodit a myslet a cokoliv. jsem v prdeli a sere mě, jak jsou všichni plní optimismu, protože guess what, znám asi tak nula celá pět člověka, co byl v týhle nejvíc debilní situaci a bral to s klidem a ještě jsou tu lidi, co se snažej o to, abych se ještě navíc cejtila provinile za to, že mám kurva problém a dostatečně se nevěnuju jejich sračkám. excuse me. protože tohle se jen tak nevyřeší a chci se postavit na nohy, ale nechci, aby u toho na mě někdo mluvil, takže mě nechte bože můjdoprdele.