my decomposing spirit and my crippled soul

26. února 2015 v 22:57 | Pip
já bych tak strašně chtěla zase psát. tvořit.
nebo si aspoň představovat.

ale bohužel, už ne
nejde to, došla jsem na absolutní dno čehokoliv, co jsem kdy měla a co jsem kdy chtěla a o čem jsem kdy snila a po čem jsem kdy toužila a v co jsem kdy doufala a co jsem si kdy slibovala a jak jsem si to představovala a plánovala a zachraňovala a držela a chytala a nepouštěla a chránila a schovávala a zavírala a tajila a zapomínala

a
všechno
je
pryč

už ani nemám náladu na depku, protože je to moc vyčerpávající a ohraný
jsem totálně na dně, nekecám, fakt.

vždycky, když jsem se do něčeho pouštěla, připravila jsem si k tomu i plán bé
jen kdyby náhodou
a k tomu plánu bé i plán cé
jen pro jistotu
a ještě úplně nejvíc záložní plán dé
kdyby se fakt všechno podělalo.

jenže teď jsem žádnej neměla
protože jsem jednou skutečně věřila tomu, že to už bude všechno v pořádku
že konečně neskončim jako totální nula
a že konečně jednou
jedinkrát
poprvé v životě
nikoho
nezklamu

ale bohužel, se stalo. neuděláš nic, jak by řekli jiní
fpyčilajf jak by řekli další
se neposereš
život jde dál
bude to dobrý
to se vyřeší
tak se ti otevřely jiný možnosti
bude ti teď líp třeba
neboj
a
tak
dále

já vim, všeeecko to vim, protože jsem v týhle situaci byla už několiksetmilardakrát 5ever prostě jsem ve sračkách FUUURT a všechno jsem to slyšela a bla bla bla ble ble ble

ale teď je to jiný prostě,
já jsem zklamala už fakt svojí poslední naději, sama sebe jsem totiž zklamala.

vždycky jsem se z toho dokázala vyhrabat, ale teď to nějak nevidim

pokaždý, když se něco nepovedlo, hned jsem začala jednat a snažit se a vždycky se to hrozně ryhle zpravilo.
jenže teď jsem hrozně demotivovaná, už se mi nechce nic
protože prostě vim, že je to bezpředmětný a jsem totálně zbytečná existence, která neni schopná absolutně ničeho
tak jsem to tak nějak přijala, no
problém je, co teda má jako dělat teď

protože mi seriózně hrabe, možná jsem fakt nějakej labil nebo tak něco,
ale už se přestávám ovládat, nedokážu kontrolovat svůj mozek

protože ten je tak utahanej z toho, jak věčně něco posírám, že se dal do režimu spánku

jo, to bych potřebovala, tak dva dny spát
nebo dva roky

ani nevim, co jsem timhle článkem původně zamýšlela.




...


jo, to tvoření

no, to je taky na hovno, takže fakt nemám ponětí, k čemu mě vesmír na tenhle svět poslal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama